aneb Jak to dělá naše dostihová komise

    „Inventum team“ se ve složení Pavel a Iveta Kučerovi, majitelé Arvy, Bára Němcová, majitelka Bubble Dreama, Jana Rajmanová, majitelka Benino Maxe a já (Kateřina Tandlerová) vydal ve slavnostní náladě převzít diplomy za umístění v soutěži o Dostihového vítěze roku 2005. Naše skvělá nálada, ale brzy utrpěla vážnou újmu. Bylo to strašné. Ohavný salónek v jedné ze staveb z období komunismu na malebném kolínském náměstí - to byl jen začátek. Nebylo kde si objednat a zakoupit občerstvení. Nebyl stanoven žádný program toho „meetingu“. Tzv. dostihová komise seděla čelem k nám, masám, ale neměli před sebou ani jmenovky, ani se nepředstavili, takže lidé, kteří se chrtům věnují kratší dobu než mnoho let, vůbec nevěděli, kdo to mluví a z jaké funkce. (Proboha, vy všichni z té dostihové komise, to jste tak sebestřední, že si myslíte, že vás všichni znají?) Vzhledem k opravdu úchvatnému uspořádání stolů v salonku, kdy část stolů a k nim přistavených židlí byla za zdí a za přepážkou skryta tak, že ti, kdo tam seděli, na mluvčí vůbec neviděli a téměř nic neslyšeli. Nikdo z hovořících nepoužíval mikrofon, někteří nepoužívali téměř ani hlasivky. Vlastní slavnostní vyhlašování soutěže o Dostihového vítěze – to teda bylo maso. Začalo taky nějak - jak se říká - z mosta doprosta. Paní Bejčková chodila po tom hnusném salonku a téměř neslyšitelně říkala jména účastníků a jejich majitelů, od 6. místa po vítězné a předávala nám žluté ošklivě, křivě a špatně nakopírované diplomy, kde bylo snaživou rukou vypsáno jméno psa, jméno chovatele a majitele. (Shlédněte prosím nascanovanou ukázku.) Jen vítěz dostal pohár. Jinak nikdo nedostal nic. Ani maličký pohárek, ani medaili. Nic! Za celoroční sčítací bodovací soutěž, to je přece fajn nedostat nic. Silně pochybuji, že si někdo ten velmi estetický diplom zarámuje a umístí do výšky očí, aby se mohl chlubit návštěvám a být pyšný. Mrzí mě, že si paní Bejčková, registrátor licencí, ani nedokázala (podle mě rovná se nenamáhala se) zjistit jméno a příjmení majitele Arvy, i když se Pavlovi Kučerovi za to omluvila. Bylo dost trapné, že u všech vyhlašovaných psů jmenovala majitele, a u vítězné Arvy mlčela. Po tomto předávání následovalo vyhlášení F.C.I. Top 10 Whippetů, které organizovali Martincovi, asi za Whippet klub nebo za sebe. To bylo úžasné oživení, kdy všech 10 whippetů v kategorii obdrželo krásné věcné ceny s vyrytým jménem, počtem bodu a názvem soutěže a rokem. Celá akce, kromě vyhlašování F.C.I. Top 10 byla velmi pitoreskní. Naštěstí na tomto dostihovém meetingu nebylo moc lidí. A to je dobře. Tím myslím, že je dobře, že tento trapas nevidělo více chrtařů. Alespoň jim zůstanou iluze. Iluze o komisi, která pro nás něco dělá, organizuje, bojuje za nás. Komise, ale nedělá nic pro nás, ta dělá jen to, co sama rozhodne, co uzná za vhodné a nám to ani nedává vědět. Nevíme nic. Oni si na svých jednáních něco upečou a nám to prezentují jako hotovou věc. Tak třeba to, že majitelé whippetů a italských chrtíků zaplatí dopingové zkoušky. Jak to? Zdražili nám měření whippetů a italských chrtíků. Z 50 Kč na 200 Kč. A možná to taky trochu zaplatí i majitelé jiných plemen, protože zdražili i dostihové licence, to „jen o 100%“, na 500 Kč. Nicméně whippetáři na to přispějí nejvíc, protože whippetů je nejvíc. Takové zdražení je nehorázné. A z těchto peněz se mají platit dopingové zkoušky. Prý je jako Česká republika musíme nechat provádět. „Rozhodla to CdL“ – to používají jako zaklínadlo. CdL, neboli Comission de Levrier tedy Komise pro chrty, to není nějaký sbor úředníků. To jsou zástupci jednotlivých evropských zemí, kteří jsou tam vysláni místními chrtařskými organizacemi. Od nás, z ČR, tam taky někdo musel být. A každý návrh na setkáních CdL prochází hlasováním. Takže musel hlasovat i tento náš člověk. Jakpak asi hlasoval? Kdopak to byl? Co pro nás kdy vybojoval? O nominačních kritériích na velká mistrovství F.C.I. zase nic nevíme. Bude to obdobné jako v loňském roce, kdy tato kritéria zveřejní komise až po uzávěrce na Mistrovství světa? To abychom zůstávali v nevědomosti a moc neobtěžovali? Ona ta informovanost z Dostihové komise vázne stále. Stejné to bylo i s tímto meetingem. Nikde o něm ani zmínky. My jsme tam jeli jen díky tomu, že mě o meetingu informoval MUDr. Martinec a paní Bejčková e-mailem.